Dle českého o.s.ř. je potřeba, aby oprávněný v případě, že povinný nesplní dobrovolně, co mu ukládá vykonatelné rozhodnutí, podal návrh na soudní výkon rozhodnutí. Toto je podmínkou pro zahájení nucené exekuce. V SRN neexistuje obdobná norma, nýbrž norma, dle které soud na návrh oprávněného opatří rozhodnutí doložkou vykonatelnosti a to i u rozhodnutí, která nejsou ještě pravomocná. S tímto vykonatelným rozhodnutím může oprávněný buďto pověřit soudního exekutora (v případě exekuce na movité věci), nebo soud (např. v případě exekuce srážkami ze mzdy a jiných příjmů, exekuce přikázáním pohledávky, exekuce na nemovitý majetek, atd.) provedením nucené exekuce. Není-li rozhodnutí, na jehož základě se provede nucená exekuce, pravomocné, pak může být podmínkou pro provedení nucené exekuce poskytnutí záruky oprávněným. Tato záruka slouží k nápravě škody, která vznikla povinnému v rámci nucené exekuce, pokud se rozhodnutí ve druhém stupni změní, nebo zruší.
Nucená exekuce funguje na území SRN jinak než v ČR a sice v tom smyslu, že němečtí exekutoři jsou státní úředníci, kteří jsou činní v rámci jejich veřejnosprávní funkce, nikoliv na základě občanskoprávní smlouvy s klientem. Z tohoto důvodu provádí soudní exekutor jen úkony, které mu stanovuje zákon pokud je podán předmětný návrh. Dne 1.1.2013 vstoupila v platnosti novela německého OSŘ, dle které má soudní exekutor nyní možnost v případě neúspěchu exekuci na nemovitý majetek získat informace na matrice obyvatel, od úřadu sociálního zabezpečení, který sděluje, kdo je zaměstnavatelem povinného, pokud je tento v pracovním poměru. Dále od centrálního spolkového daňového úřadu, který poskytuje informace ohledně účtu povinného. A nakonec od centrální registru vozidel, zda je povinný držitelem motorového vozidla.